Začalo to jako aktivita pěti žen z Berlína, které se rozhodly pomáhat bezdomovcům. Dnes je organizace Tafel největší občanské hnutí v Německu. Jeho základ funguje na jednoduchém principu: rozděluje to, co už obchodníci nepotřebují.
Každý den vyjíždí po celém Německu kamiony s logem Tafel do spřízněných obchodů, řetězců a restaurací, odkud si odvážejí to, co se už neprodá. Následně se vše vytřídí, rozdělí do bedýnek a rozdává potřebným lidem ve výdejních místech, kterých je po celé zemi 1300. Geniálně jednoduchá myšlenka je výhodná pro všechny strany: obchodníci se rádi neprodejného zboží zbaví, vyjde je to totiž levněji, než suroviny nákladně likvidovat. A 125 tisíc stálých klientů měsíčně se díky tomu nají. Náklady na provoz Tafelu činí v celém Německu měsíčně asi 900 tisíc eur, vše se platí z příspěvků od dobrovolníků, mezi něž patří i známé tváře, například starosta Berlína Klaus Wowereit.
Hlavní duší Tafelu je nesmírně činorodá Sabine Werth. K této sedmapadesátileté dámě se musím objednat více než měsíc dopředu. Její kancelář sídlí ve spleti průmyslových budov na okraji Berlína, v hale 102, do které se člověk dostane přes další velké plechové budovy, v nichž sídlí dodavatelé obchodních řetězců. Uvnitř mě vítá sympatická žena oblečená v obyčejných džínách, teniskách a triku a hned mě provází jejich pracovištěm. Asi třicítka stálých zaměstnanců tu zrovna třídí nadílku od obchodníků.
„Pracujete ještě s odsouzenými?“ ptám se, protože Tafel v rámci společenské odpovědnosti zaměstnával vězně. „Ne, pokaždé přišli na to, jak nás okrást,“ odpovídá na rovinu Sabine Werth, neboť už ztratila iluze o lidech, kteří její pomoc pouze využívají.

Berliner Tafel nedávno oslavil 21 let své existence. Jak vznikl nápad založit tuto organizaci?
Původně jsem se inspirovala nápadem jedné americké nadace, která pomáhala bezdomovcům v New Yorku. Rozdělovala jim to, co obchodníci vyřadili. Ten princip se mi líbil. Newyorskou nadaci jsme proto oslovili a zjistili si informace. Pak byl už jen krůček k tomu založit s kolegyněmi z berlínského ženského hnutí „Berliner Tafel“. Na počátku šlo o čistě ženskou organizaci a pomáhaly jsme jen bezdomovcům. Obojí se brzy změnilo, stali jsme se smíšeným hnutím a bezdomovci dnes tvoří už jen asi desetinu našich klientů.

Komu tedy nejvíc pomáháte?
Nejčastěji lidem bez práce. Často také podporujeme rodiny s dětmi, matky samoživitelky nebo rodiny přistěhovalců. Mnozí naši klienti jsou také chudí důchodci. Jídlo rozdáváme i různým neziskovým organizacím. Naše spektrum aktivit je široké a rozdávání jídla je jen jednou z nich.

Jak funguje výdej jídla v praxi?
Máme mnoho výdejních míst po celém Německu, jen v Berlíně jich je 25. Každý den v pravidelných časech lidem dáváme bedny s vybranými potravinami. Naši klienti se musí prokázat tím, že ukážou doklady o svých příjmech. Na naši pomoc má nárok každý, kdo dostává měsícně méně než 800 €. Všichni se také musí při každé návštěvě prokázat osobním průkazem, abychom zamezili tomu, že si lidé budou chodit pro pomoc dvakrát ve stejný den.

Snaží se lidé podvádět?
Samozřejmě, ale to je normální v každém systému. Mrzí nás jen přístup některých lidí k naší pomoci. Neuvědomují si, že to děláme z dobré vůle a často zadarmo. Někteří si stěžují na obsah krabic, jsou drzí. Setkáváme se bohužel s tím, že lidé chtějí víc a víc a jsou stále náročnější.

Každý den třídí zaměstnanci Tafelu potraviny, které už jsou neprodejné, ale stále jedlé. Dosáhne na ně každý, kdo prokáže měsíční příjem menší než 800 €.

Jak se vám jedná s obchodníky, bylo těžké je získat ke spolupráci?
Původně jsme začínali jen s několika pekaři z okolí a dnes spolupracujeme se všemi německými supermarkety a řetězci. Spolupráce už funguje velmi dobře. Nejtěžší bylo v počátcích vysvětlit obchodníkům, co po nich vlastně chceme. Často nám nabízeli prošlé zboží. Museli jsme jim dokola vysvětlovat, že máme zájem o to, co neprodají, ale co je ještě k jídlu dobré. Třeba croissant, který se musí podle pravidel prodat do 18 hodin, je stejně dobrý i v 18:30, ale už není prodejný. A tohle bylo nejtěžší – nastavit si podmínky s obchodníky.

O jaké výrobky máte zájem?
Odebíráme zboží, které je neprodejné, ale není prošlé: od čokolád, přes pečivo, prací prášky, až po ovoce a zeleninu. U každého druhu zboží přitom platí jiná pravidla. Například u pečiva mají supermarkety normy, že se musí prodat do určité hodiny po upečení – potom je už neprodejné, ale stále v pořádku a čerstvé. U zeleniny jsou to třeba kousky, které se prodávají v celku a nejsou už pro zákazníky atraktivní: třeba kedlubny, které mají povadlé zelené části, ale jinak jsou čerstvé. Velkou část sortimentu tvoří sezónní zboží, které je stále použitelné, ale už by se neprodalo kvůli obalu. Třeba cukrovinky s vánočními a velikonočními obaly.

Ztížily vaši práci hygienické předpisy EU? V České republice například nelze potraviny z restaurací vůbec takto vyu­žít, ani je dát zvířatům.
Evropská pravidla jsou přísná a my je dodržujeme. Pravidelně nás kontroluje hygiena a naši zaměstnanci jsou proškolení. Také odebíráme sortiment z restaurací a zde platí pravidlo, že jednotlivé suroviny, které jsou ještě nezpracované, mohou být dále rozděleny. Samozřejmě se nesmí rozdělovat jídlo, které někdo nechal na talíři.

SABINE WERTH (1957) je zakladatelkou a čestnou předsedkyní Berliner Tafel. Původní profesí sociální pracovnice založila v roce 1987 soukromou společnost zaměřenou na péči o potřebné. Stála také u zrodu ženského spolku „Iniciativy berlínských žen“. Kolegyně z této organizace přizvala v roce 1993 k založení občanského sdružení na pomoc bezdomovcům, kterým rozdělovaly potraviny. Tak vznikla organizace Berliner Tafel. Za svou práci získala několik prestižních cen včetně Řádu za zásluhy o stát.

Pomáháte okolo 125 tisícům lidí mě­síčně. Dokázala jste si představit, že se Tafel tak rozroste?
V prvních týdnech naší práce určitě ne, ale pak ano. Rychle jsme se rozrůstali a já jsem začala věřit, že můžeme vybudovat něco velkého. Postupně jsme zakládali pobočky v dalších městech a mělo to velký ohlas i v médiích. Po Berlínu vznikl Tafel v Hamburku a stal se záhy velmi populárním. Teď máme přesně 923 poboček po celém Německu. Myslím, že jsme zaplnili díru na trhu.

Kromě rozdávání potravin máte i další projekty zaměřené zejména na děti. O co jde?
Máme dohromady asi 300 různých sociálních projektů. Naší stěžejní aktivitou je ale kromě rozdělování jídla práce s dětmi. Máme minibus s mobilní kuchyní, který pravidelně objíždí školy. Učíme v něm děti, jak si správně vařit z čerstvých surovin a jaké jsou základy zdravého stravování. Chceme, aby uměly samy vařit a ne jen strkat do mikrovlnky hotové pokrmy ze supermarketu, což mají dnes ve zvyku. Vydali jsme také dětskou kuchařku, kterou ve školách rozdáváme. Máme i pojízdnou laboratoř, v níž experimentujeme s potravinami. Chceme děti naučit, jak s jídlem a potravinami nakládat uvědoměle a neplýtvat. Věříme, že tato naše snaha může pomoci. V Německu máme velký problém s plýtváním. Podle aktuálních průzkumů lidé vyhodí až polovinu toho, co nakoupí. Neumí si plánovat nákupy, neumí potraviny skladovat, ani je recyklovat. Koupí si deset housek místo jedné, protože jim to přijde výhodnější a devět nakonec vyhodí do popelnice. Neví, že si z nich můžou vyrobit strouhanku. Je to s podivem, ale lidé nemají informace. Proto je třeba začít u dětí.

Hlavní sídlo organizace Berliner Tafel se nachází v průmyslové zóně na okraji Berlína. Denně se díky ní nasytí více než 125 tisíc lidí.

Chcete do budoucna něco změnit nebo zlepšovat?
Chceme se dál věnovat sběru a rozdělování potravin potřebným. Ale ještě víc se chceme zaměřit právě na děti a na mladé a vytvořit pro ně další programy. V Německu máme velký problém s dětskou obezitou a chceme proti tomu bojovat. Také chystáme organizování společného zahradničení. „Urban gardening“ u nás začíná být trendem, který chceme podpořit. Chceme naučit lidi, že si mohou i ve městě vypěstovat vlastní zeleninu.

Příběh Tafelu je nesmírně inspirativní. I proto, že se vám podařilo takřka z ni­čeho vybudovat velkou a silnou organi­zaci. Musíte být na vaši práci hrdá…
Ano, to jsem, ale zároveň jsem taky unavená z některých komplikací. Vadí mi odezva od některých lidí na našich výdejnách. V poslední době stále víc narážíme na lidi, kteří jsou nenasytní. Největší problémy máme s imigranty z východních zemí, především ze zemí bývalého Sovětského svazu. Stává se nám, že nespokojení klienti před námi vezmou kečup a obsah krabice jím celý postříkají a hodí ji i s potravinami na zem. Nebo před námi krabici s jídlem prostě zničí. Neuvědomují si, že pracujeme s dobrovolníky, kteří nedostávají za svou práci zaplaceno. A takové výpady samozřejmě naši činnost dost znepříjemňují.

EVROPA, MISTR V PLÝTVÁNÍ
Podle OSN lidé v Evropě ročně zbytečně vyhodí 90 milionů tun potravin. Nejvíce plýtvají domácnosti, které zlikvidují asi 42 procent jídla ze všech svých nákupů. Problematikou plýtvání potravin se zabývá i Evropská komise, která navrhuje, aby se procento tohoto odpadu snížilo do roku 2020 o polovinu.

V ČESKU SE VYPLATÍ JÍDLO VYHODIT
Pokud byste v ČR chtěli založit hnutí typu Tafel, nebudete mít stejné podmínky jako v Německu či v jiných zemích EU. Sice u nás také existují potravinové banky, jenže z darovaného zboží se platí 15 procentní daň. Pro české podnikatele a majitele restaurací je výhodnější potraviny zlikvidovat, než je darovat. Česká federace potravinových bank usiluje s dalšími neziskovkami o to, aby český stát daň zrušil a podmínky upravil.

Článek vyšel v časopise Umění darovat / léto 2014.